CSA na celý život!

25. 3. 2014 14:01

Poprosila jsem Terku a Mirka, kteří se  účastnili minulého Celostátního setkání animátorů v Kroměříži jako vedoucí diskuzních skupinek, aby se podělili o svůj životní příběh.

Před - stať první

ON: Jestli jet na setkání? Po zkušenostech z CSA v Litomyšli a CSM v Táboře to pro mě byla jasná volba. Tedy jasné ano, abychom si rozuměli. Také pro mě bylo již tradicí být v nějakém tom realizačním týmu a tentokrát to byli lídři animátorů. Těšil jsem se. Navíc nás čekala ještě dvě víkendová setkání a nakonec jedno týdenní soustředění. To už je dost času na to se v partě 30 otevřených lidí trochu poznat. A jak asi tušíte, zde jsem potkal Terku, svojí ženu, která zrovna teď v naší kuchyni peče perník.:) Ale nepředbíhejme. Nejprve jsme si vyměnili pár celkem vtipných mailů při domlouvání spolujízdy z Prahy na přípravnou víkendovku a pak jsme se také poprvé viděli: před Vinohradským divadlem, kde jsem nabíral své spolujezdce. Jestli čekáte, že přeskočila jiskra, tak to jste na omylu. Teda ona by možná i přeskočit mohla, ale byli jsme oba zadaní, takže mě to ani nenapadlo. I když nemohu upřít, že Terka byla (a pořád je) sympatická a zábavná.

ONA: Setkání, na druhé straně republiky! No, to ne! Je to daleko, přípraváky jsou daleko, ten týden se mi žení kamarád! A upřímně mám strach vést tlupu puberťáků. Nikoho tam skoro neznám a taky jsem prostě líná. Takže ne, ne, ne! P. Kryštof: „Měla bys jet, jsi animátor, je to služba.“ „Hm, tak jo.“

Protože jízda vlakem na přípravák by zabrala půl dne, zkusím se aspoň k někomu propašovat do auta. A hele, nějaký Mirek nabízí místo v autě. Uctivé vykání do emailu s dušováním, že budu v Praze čekat kdekoliv, se vyplatilo. Košiláč se zvláštní bekovkou na hlavě je docela normální, během jízdy vtipkuje, rozumuje a propaguje Kašpárka v rohlíku (babypunková kapela). Než přijedeme na první přípravák, (který nakonec nebyl tak strašně daleko ani tak strašný) zjistím, že ten prstýnek na jeho levé ruce je opravdu zásnubní. Tím byl zařazen do jasné kategorie bezpečných chlapů na povídání.

Při – stať druhá

ON: Přiznám se, že jsem nebyl příliš nadšený, když jsem zjistil, že jsem na krk dostal druhou nejstarší skupinku. Ono animovat animátory je už samo o sobě výzva a s jejich stoupajícím věkem se to určitě nezlepší, což už pozoruji i na sobě. No ale nakonec jsme to myslím nějak společně zvládli.

Krom toho to není jen o práci v DiSku (diskusní skupince). Na podobných akcích hodně silně vnímám atmosféru shromáždění takové masy mladých lidí v Jeho jménu. To je prostě pecka. Ale zase nejsem takový, že bych v davu vydržel dlouho. Naštěstí je tu i možnost v klidu posedět v okruhu lidí, se kterými je vám dobře. A s Terkou to tak bylo, jak jsem měl možnost prožít při několika celkem dost osobních rozhovorech. Zkrátka z těchto setkání jsem odjížděl pořádně nabitý a měl jsem z čeho čerpat po celou řadu dalších měsíců.

ONA: Dopoledne jsem přijela s výslužkou z kamarádovy svatby a odpoledne si už odvádím bandu svěřených animátorů na první disk. Zkrácený přípravný týden před setkáním zvětšil můj strach, jak to bude dál. Naštěstí kde jsou dva v mém jménu…znáte to…vytvořili jsme si dokonce fiktivního člena naší skupinky Karla, aby nás bylo ještě více. Při sbírání odpadků v lese jsme našli super kolo a při setkání (snad zase o trochu více) Boha. Jednou jsme se ztišili na mši, pak rozjařili na koncertě nebo rozpovídali ve skupinkách či u hospodského stolu. I když se na setkání někomu zpočátku moc nechtělo, jako třeba mně, nakonec tam každý měl svoje místo a něco si z toho týdne odnesl domů (nejen v batůžku).

Po – stať třetí

ON: A co se dělo po setkání? Vlastně celkem nic kromě návratu do reality všedního dne a po dalších měsících do kytek kráčejícího vztahu s mou tehdejší partnerkou. S jeho bouřlivým koncem jsem si opět asi čtvrt roku po CSA vzpomněl na Terku a nevím proč mě napadlo, že bych ji chtěl vidět; že to s ní prostě bylo moc fajn, což jsem si dříve tolik neuvědomoval. Po řadě vyměněných vtipných SMS se odehrálo naše první rande: začalo „na dušičky“ na Olšanských hřbitovech a pokračovalo do hluboké noci v čajovně při uvolněném rozhovoru o všem možném. Bylo mi s ní moc dobře a prostě už jsem se jí nemohl vzdát. No a jak už mám ve zvyku, tak jsem ji prostě časem ukecal.J

ONA: Po setkání začalo studování, pokračování dlouhodobého ukončování prvního vztahu a hloubání nad směrem vlastního bytí a v tom se Mirek jen tak ozve, že čau a že jestli nejdu ven. Detaily dolaďujeme a rovnou si objedná i žehlení košil, protože jemu by to žehlení trvalo hodinu, a aby dostál svému tvrzení, v jedné totálně zmačkané přijde. Je fakt srandovní, a taky je najednou nezadaný. A vyklube se z toho první desetihodinové rande končící slovy: obejmeš mě?

Dnes – stať čtvrtá

MY: A dnes nás od prvního přípraváku na CSA dělí čtyři roky. Naše předchozí zmatky jsme vyměnili za jistotu společenstva prstenů - jsme novopečení manželé. Terka už žehlí košile standardně a Mirek ji za to poctivě chválí. Ve vedení domácí diskusní skupinky se pravidelně střídáme a Mirek Terku stále k něčemu ukecává, ale občas je to i obráceně; třeba dnes vítězí nostalgická procházka na hřbitov.

Prostě nikdy nevíte, co se z takového celostátního setkání může vyklubat:-)

 

Díky moc Terce a Mirkovi Tlamichovým a přejeme jim krásné společné chvíle

Anička

Zobrazeno 1367×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Společnost, církev, mladá generace… chceš doopravdy něco změnit?
Anonymní dav nebo skutečné společenství?
Zaostřeno na vztahy.
Akce, která se neopakuje každý rok… využiješ příležitost?
jQuery Slide

Rubriky a kategorie